Píše se čas 14:25 torontského času.. dorazila jsem na letiště, vzala jsem kufry a šla k východu.. tam na mě čekala slečna s cedulkou ILAC... pozdravila jsem a šla jsem k ní.. stáli tam s ní dva kluci.. jeden docela pěknej, tmavovlasej, přeslechla jsem jméno, ale myslím, že to byl Karel.. s kamarádem šel také do rodiny... vyšli jsme ven a čekali jsme na auto, které nás mělo hodit domů..přijelo asi za 10 minut.... zapomněla jsem si vytisknout číslo mé ulice Quebec Avenue, tušila jsem že to bude 417, but I wasn´t sure about that (nebyla jsem si tím jistá).. nejdřív jeli do své rodiny kluci, pak hodil domu mě.. cestou jsem si s řidičem parádně pokecala, pochází z Estonska, v Torontu žije 4 roky a pracuje pro ILAC jako řidič..
Přijeli jsme na místo, na místo, kde budu bydlet měsíc... začala jsem být nervózní.. ani ne z toho, že nebudu rozumět, s tím jsem ani tak problémy neměla, spíš s tím, koho potkám, u koho budu bydlet...
Přišla jsem k velkému rodinnému domku 417 Quebec Avenue.. byla jsem vyklepaná jako ratlík.. klepali jsme na dveře, ale nikdo neotevíral.. zvonek jsme nenašli.. zřejmě nás nikdo neslyšel...
Za chvilku se dveře otevřely a z nich vyšla taková malá paní, cca o hlavu menší.. utvrdil se ve mně dojem, že jsem si vybrala špatné místo, kde chci bydlet...měla jsem si vybrat rodinu s dětma, bylo by tam víc živo.. vešla jsem do dvoupatrového domu, bylo mi hrozný horko a byla jsem dehydrovaná, potřebovala jsem pít... řekla jsem si, že to ještě chvíli vydžím. Elsie, moje hostitelka, mě uvedla do svého pokoje.. samozřejmě bydlím úplně nahoře, to máte asi tak 30 miniaturních schodů... vešla jsem do pokoje a myslela jsem, že upadnu... v pokoji bylo cca 40´C.. načež mi Elsie řekla, že v pokoji nejde otevřít okno, že je tu jenom malá klimatizace, u které mi i ukázala, jak se s ní manipuluje.. ujišťovala mě, že to funguje, ale při představě, že jdu večer spát a bude ze mě ráno smoked fish (uzená ryba), mě Elsiiny rady nechávaly naprosto chladnou.. takže první dojem naprosto špatnej...
Poprosila jsem Elsie o skleničku vody, načež mi Elsie ještě ukázala, kde je koupelna... řekla jsem Elsie, že jsem zvyklá se koupat dvakrát denně.. ráno a večer... ráno rychlá sprcha, večer důkladné mytí... Elsie, to mě teda kapánek dostalo, mi řekla, jestli bych se nemohla koupat jednou denně, že je voda prý drahá.. to jsem se fakt naštvala:-(
Přišly jsme do kuchyně a Elsie se mě ptala na různé věci, jestli mám třeba bratra, sestru, nějaké domácí zvíře a tak... pak jsme narazily na téma internet.. zeptala jsem se Elsie, jak je to tady s internetem.. bylo mi řečeno, že je to tu wireless (bezdrátové připojení), ale že si účtuje 20CAD... jako nic proti, 20 dolarů mě nevytrhne, ale jde o ten princip:-(.. další věc, která mě irituje...
Šla jsem zpátky do pokoje si jako vybalit věci.. ve skutečnosti jsem přemýšlela nad tím, že si hned zítra zažádám o výměnu rodiny.. takže mé kufry zůstávají nadále zabaleny a uvidíme zítra...
Teď se píše čas 17:55, v Čechách 23:55.. sedím na zahradě a čekám, až mi Elsie přinese večeři... budu mít salát... jsem docela přejedená z letadla, takže neodmítám pouze ze slušnosti...
Pak se nenápadně připojím na internet, abych zkoukla, co je nového... jako platit 20CAD se mi fakt nechce:-(